Změny v nepřímě řeči v angličtině
Pokud jste někdy zažili kurz angličtiny v jazykovce, ve škole nebo jste jen listovali učebnicí angličtiny, je velmi pravděpodobné, že jste narazili na kapitolu s názvem “časová souslednost”, “nepřímá řeč” nebo “posun časů” či nějak podobně. Tomuto tématu se podrobně věnujeme v jiném článku, takže pokud si nejste jistí, o co přesně se jedná, klikněte sem.
Pojďme si na začátek ve stručnosti připomenout, o co přesně se jedná. Když někdo řekne anglicky větu “Jsem doma.” – “I am at home.” a někdo jiný tuto větu chce převyprávět, řekne “He said that he was at home.” – “Řekl, že je doma.”. V takové větě se v angličtině (oproti češtině) mění čas druhé věty na minulý, protože obě věty se týkají minulosti, např. “Včera řekl, že včera je doma.”. Proč se to děje a proč je to v angličtině nutné, zjistíte ve zmíněném článku.
Kromě této “změny času”, může ale docházet i k jiným změnám ve větě – jedná o změnu příslovcí času a místa.
Co jsou to příslovečná určení času a místa?
Než si vysvětlíme, proč ke změně dochází, pojďme si vysvětlit, co to příslovečná určení místa a času jsou. Jednoduše řečeno – jsou to odpovědi na otázky “kdy” nebo “kde”. Říkají, kdy a kde se události popsané v nějaké větě odehrávají.
We met yesterday. – Potkali jsme se včera. (yesterday – určuje čas)
I will call you tomorrow. – Zavolám ti zítra. (tomorrow – určuje čas)
Last Christmas I gave you my heart. – Loni o Vánocích jsem ti dal své srdce. (last Christmas – určuje čas, z písně Last Christmas by George Michael)
They wanted to stay here. – Chtěli tady zůstat. (here – určuje místo)
She has always lived in Prague. – Vždycky bydlela v Praze. (in Prague – určuje místo)
A pokud se některá z těchto slov objeví v nepřímé řeči, dochází k jejich změně.
I am here. → He said he was there. – Jsem tady. → Řekl, že je tady. (here se mění na there)
I will call you tomorrow. → He promised he would call me the day after. – Zavolám ti zítra. → Slíbil, že mi zítra zavolá. (tomorrow se mění na the day after)
Další mýty o časové souslednosti
P odobně jako u posunu časů, i tady narazíme na spoustu rozšířených mýtů, kvůli kterým mnoho studentů s tímto tématem zažívá nemálo frustrace a pocitů, že tohle se prostě nedá naučit. Možná už jste některé slyšeli také.
1. Ve spisovné angličtině, zejména té britské jsou tyto změny povinné a pokud je neprovedeme, je to vždy chyba.
2. V hovorové angličtině se tyto změny neprovádějí, je to typické zejména pro americkou angličtinu.
3. Tyto změny jsou specifické pro angličtinu a v češtině je nemáme a musíme se je proto naučit používat.
Pravidelní čtenáři našeho blogu už asi tuší, že přinejmenším rozlišování britské a americké gramatiky a považování jedné nebo druhé za spisovnější je přinejmenším zavádějící. Není ale ani pravda, že tyto změny jsou vlastní pouze angličtině a podobný koncept najdeme i v češtině. I když většina gramatiky je velmi logická a díky tomu snadno pochopitelná, v tomhle případě si troufáme tvrdit, že uvedené změny nejsou až tak otázkou gramatiky, ale věcné správnosti a logiky. Pokud chcete pochopit, jak to vlastně funguje, čtěte dál.
Jak funguje posun příslovcí doopravdy
Představme si situaci, že jsem např. dne 5. července v Praze a řeknu větu, že “Dnes je tady moc hezké počasí.” – “Today the weather is very nice here.” V této větě nezmiňuji doslova přesné datum ani Prahu, ale na obojí odkazuji relativními slovy “tady” (v Praze) a “dnes” (5. 7.). Obě tato slova nazýváme významově relativní, protože slovo “tady” může odkazovat k jakémukoli místu, kde se zrovna mluvčí nachází, sofistikovaněji řečeno – jeho význam se mění s absolutní polohou toho, kdo ho říká. Podobně slovo “dnes” neuvádí konkrétní datum, jen odkazuje k současnému dni. Opět to můžeme popsat sofistikovaněji tak, že s úderem každé půlnoci se mění význam slova “dnes” na nové datum.
Představme si, že od situace s pěkným počasím v Praze uplynulo několik měsíců a ještě jsme mezi tím dojeli do Ostravy. Slovo “dnes” by najednou popisovalo “nějaký podzimní den” a “tady” by najednou odkazovalo k Ostravě a ne k Praze. Pokud bychom tedy původní větu chtěli citovat, je logicky a fakticky nezbytné říct, že “toho dne bylo hezky v tam (v Praze)” – “He said that day the weather was nice there (in Prague).”. A to je vlastně celý princip a důvod, proč se některá slova posouvají, nebo lépe řečeno mění.
Týká se to všech slov, která relativně mluví o čase a o prostoru:
today → that day – dnes → toho dne
tomorrow → the day after – zítra → toho dne poté
yesterday → the day before – včera → toho dne předtím
now → then – teď → tehdy
here → there – tady → tam
this → that – tohle → tamto
these → those – tihle → tamti
Samozřejmě uvedené výrazy nejsou jediným způsobem, jak zmíněná slova upravit, např. u slova “tomorrow” (zítra), by určitě šlo použít výrazy jako “the next day” (dalšího dne), “the following day” (následujícího dne) apod..
Uvedený seznam rozhodně není kompletní, podobně je potřeba uvažovat i o mnoho dalších výrazech, které jsou relativní, např. “this week” (tento týden), “this month” (tento měsíc), “this year” (letos), “this summer” (toto léto), “this century” (tohle století) a mnoho dalších, které ale už teď sami snadno poznáte.
Pokud jsou tyto změny otázkou faktické správnosti, je nezbytné je používat za všech okolností nebo je možné je někdy vynechat?
Odpověď je opět vlastně velmi jednoduchá. Když se vrátíme k našemu příkladu hezkého dnešního počasí v Praze – “Today the weather is very nice here.”, snadno si představíme situaci, kdy sice uplynulo několik měsíců, ale zůstali jsme v Praze. Tím pádem může zůstat slovo “here” nezměněné, tedy “He said that day the weather was nice here (in Prague).”. Naopak si můžeme představit situaci, kdy jsme změnili město, ale zůstává stejný den, pak se nemusí měnit slovo “today”, tedy “He said today the weather was nice there (in Prague).”. A podobně to platí i v ostatních případech. Není to otázka hovorové a spisovné angličtiny, ani americké, britské či australské, ale čistě faktické správnosti, aby slova jako “today” neodkazovala pokaždé na jiné datum a slova jako “here” pokaždé na jiné místo, aniž by to bylo pochopitelné z konkrétní situace.
Shrnutí
Pokud používáme nějaké časově nebo místně relativní slovo, např. “today” (dnes), “here” (tady), “now” (teď) apod., je třeba tyto výrazy nahradit přesnějšími “that day” (toho dne), “there” (tam) a “then” (tehdy), pokud se situace a kontext věty změnil.
Pokud se kontext a jejich konkrétní význam nemění, není potřeba s těmito slovy cokoli dělat.
Pokud si nejsme jistí, můžeme je vždy nahradit přesnějšími výrazy bez ohledu na to, jestli chceme mluvit spisovně nebo hovorově.
