Předpřítomný čas průběhový – co o něm (ne)víme
Dalším z velmi nepopulárních, ale přitom ve skutečnosti velmi používaným časem v angličtině je tzv. předpřítomný čas průběhový (anglicky Present Perfect Continuous nebo někdy také Present Perfect Progressive, česky se mu někdy také říká přítomný perfekt průběhový). Je to jeden z těch časů, bez kterého se neobejde žádný test z angličtiny ve škole nebo jazykovce a v praxi se mu raději většina cizinců obloukem vyhýbá.
Podle mě je ale velká a hlavně úplně zbytečná škoda si na něco netroufnout jen proto, že jsme uvěřili, že to nejde pochopit. Škoda je to o to větší, když zjistíme, jak často se v praxi tenhle čas používá. Tou praxí teď vůbec nemyslím akademickou sféru a velmi formální britskou angličtinu apod.. Myslím běžnou hovorovou angličtinu – americkou, kanadskou, britskou, australskou, prostě zkrátka jakoukoli.
Pokud se tenhle čas chcete naučit používat, pochopit jeho fungování a přestat se ho bát, čtěte dál tenhle článek.
Mýty o předpřítomném čase průběhovém
Jako o velké spoustě “složité gramatiky“ koluje o předpřítomném čase průběhovém spousta mýtů, polopravd a ne úplně šťastných tvrzení, možná jste už někdy slyšeli některou z těchto pouček:
- Předpřítomný čas průběhový se používá jen v britské angličtině, v americké se nepoužívá prakticky vůbec.
Jak jsem psal v úvodu článku, předpřítomný čas průběhový najdeme v britské angličtině, ale je velmi častý i v americké, kanadské, australské, irské, skotské a vůbec veškeré angličtině. Dokonce není vyhrazený jen pro spisovnou, akademickou nebo psanou angličtinu. Vcelku často se používá i mluvené a hovorové angličtině. Najdeme ho ve spoustě běžných vět a ve spoustě seriálů.
How long have you been waiting here? – Jak dlouho tady čekáš?
Have you been studying real names of the chords? – Učil ses skutečná jména akordů? (řekla Phoebe Joeymu v seriálu Přátelé)
This is why I have been saying we should keep champagne on ice. – Kvůli tomuhle jsem říkala, že bychom měli mít neustále chlazené šampaňské. (řekla sarkasticky Penny v Teorii velkého třesku) - Předpřítomný čas průběhový se musí použít vždy, když něco začalo v minulosti a trvá to do současnosti.
Je pravda, že v těchto situacích se používá velmi často, ale jeho použití není nutné. Obecně se dá v angličtině (a nejen v ní) říct, že to, že něco trvalo nějakou dobu, má důsledky nebo trvá ještě pořád, nám umožňuje popsat děj více možnými způsoby a různí lidé preferují různé možnosti, takže říct, že se něco musí říct jen tímhle časem jde velmi zřídka. Ostatně proto také můžeme jednu situaci popsat více gramatickými nástroji, například:
I have been standing here for quite a long time. – Stojím tady už docela dlouhou dobu.
nebo také
I was standing here for quite a long time and I am still standing here. – Stál jsem tu docela dlouhou dobu a ještě stále tady stojím.
Obě tyto možnosti jsou správně.
- Předpřítomný čas průběhový se popisuje tzv. neohraničenou a neukončenou minulost.
Tenhle mýtus je podobný jako předchozí bod. Když ale pomineme to, že pod pojmem “neohraničená minulost“ nebo “neukončená minulost“ si každý představí něco jiného, je toto tvrzení přinejmenším zavádějící.
Představme si například situaci, kdy někdo šel spát ve 2 a.m. a vstával v 7 a.m.. Tuto situaci můžeme popsat hned několika způsoby:
He slept well but too little. – Vyspal se dobře ale příliš málo. (minulý čas prostý)
He was sleeping for only five hours which is too little according to most doctors. – Spal jen pět hodin, což je příliš málo podle většiny lékařů. (minulý čas průběhový)
He is quite tired because he has slept too little. – Je docela unavený, protože se příliš málo vyspal. (předpřítomný čas prostý)
He sounds weird because he has been sleeping and the phone woke him up. – Zní divně, protože spal a ten telefon ho vzbudil. (předpřítomný průběhový)Podobně bychom mohli pokračovat klidně dál. Všimněte si, že ta stejná noc, stejná doba spánku u stejné osoby lze popsat správně a funkčně hned několika způsoby. Jeden není nutně lepší nebo horší, jde jen o to, že dáváme důraz na různé aspekty situace, o které mluvíme.
Jak se tvoří, co znamená a kdy se doopravdy používá
Pojďme se teď podívat, co tento čas znamená doopravdy a kdy se používá. Jak napovídá jeho název, je to přítomný čas, musí tedy nějak souviset s přítomností. Dále je to perfektní čas, takže mluví o příčině (jako všechny perfektní časy). A konečně je to průběhový čas, což znamená, že dává důraz na délku nebo proces celého děje. Když všechny tyto jeho části zkombinujeme, získáme čas, který mluví o něčem, co má důsledky do přítomnosti a které vznikly tím, že se něco dělo (ne jen stalo, jako to bylo u předpřítomného času prostého).
Srovnejme si tyto dvě věty:
He has a headache because he has drunk too much alcohol. – Bolí ho hlava, protože vypil příliš mnoho alkoholu. (zde neřešíme, jak dlouho pil, říkámě, že příčina “bolesti hlavy“ je v tom, že něco “vypil“)
He has a headache because he has been drinking all night. – Bolí ho hlava, protože pil celou noc. (tady říkáme, že “bolest hlavy“ je způsobena “pitím po dobu celé noci“)
Jeho tvoření je velmi logické – jako všechny přítomné časy je jeho první sloveso za osobou v I. tvaru. Dále stejně jako všechny perfektní časy obsahuje HAVE + III. tvar slovesa. A nakonec stejně jako všechny průběhové časy obsahuje sloveso BE + ING. Když tohle všechno smícháme dohromady, získáme:
osoba + have/has been + ING
She has been working on it since she came to work. – Pracuje na tom od chvíle, co přišla do práce.
He is coughing because he has been smoking all day. – Kašle, protože celý den kouřil.
We have been trying to solve it since this morning and still no progress. – Snažíme se to vyřešit od rána a stále žádný pokrok.
Kdy ho skutečně musíme použít
Ve většině případů je použití předpřítomného času průběhového dobrovolné a nic se nestane, když místo něj použijeme třeba minulý průběhový, maximálně budeme muset vztah příčiny a důsledku vyjádřit například slovem “because“ – protože.
Jsou ale situace, kdy ho použít musíme, není jich sice mnoho, ale jsou takové. Jedná se o situaci, kdy v jedné větě mluvíme o tom, že se něco teď děje a v té samé větě je informace, jak dlouho nebo od kdy se to děje. Jinými slovy řečeno – nemluvíme o tom, co se děje teď, ale o tom, co se děje do teď.
I am waiting for you. – Čekám na tebe. (mluvím jen o tom, co se děje teď)
I have been waiting for you for half an hour. – Čekám na tebe půl hodiny. (mluvím o tom, co se děje do teď)
What are you cooking? – Co vaříš? (zajímá mě, co se děje teď)
How long have you been cooking it? – Jak dlouho to vaříš? (zajímá mě, co se děje do teď)
She is studying. – Učí se. (mluvím jen o tom, co se děje teď)
She has been studying since yesterday. – Učí se od včerejška. (mluvím o tom, co se děje do teď)
Shrnutí
Předpřítomný čas průběhový je velmi často používaný snad ve všech verzích angličtiny. Popisuje typicky trvající příčinu něčeho, co má důsledky do současnosti. Tyto důsledky mohou být různé a zaleží na nás, jestli tento čas použijeme.
Pokud důsledkem v naší větě je to, že samotná činnost stále trvá, použít tento čas musíme.
Tvoří se pomocí osoby a I. tvaru slovesa (přítomný), dále HAVE + III. tvaru slovesa (perfekt) a BE + ING (průběhový), dohromady tedy osoba + have/has been + ING.
Odhalte tajemství
Tato zbrusu nová e-kniha Vám v 10 minutách ZDARMA prozradí 4 klíčové triky, jak zlomit kletbu „věčného začátečníka“ a „mírně pokročilého“…
Zadejte Váš e-mail a my Vám
obratem pošleme Vaši kopii.
Ověřte si, že tomu rozumíte
V rychlém kvízu, který vám ukáže výsledek včetně vysvětlení.
Vyberte správné odpovědi z 5 otázek:
Detail testu: zobrazit vysvětlení
Vysvětlení správných odpovědí
- She has been waiting here all day.
V tomto případě mluvíme o něčem, co trvá do teď, nejen teď, proto musíme použít předpřítomný čas průběhový. Protože se jedná o osobu “she”, musí mít první sloveso ve větě koncovku -s, správně je tedy b). - How long has this been happening?
Podobně jako v předchozím případě zde potřebujeme předpřítomný čas průběhový, zajímá nás, “jak dlouho se to děje do teď”. Kromě toho se jedná o otázku, musíme tedy přehodit osobu a první sloveso ve větě. - I have been working since the morning. x I was working since the morning.
V tomto případě jsou správně obě věty, i když znamená každá něco trochu jiného. V té první je předpřítomný čas průběhový, tzn. nějak souvisí s přítomností, např. ještě pořád pracuji nebo jsem kvůli tomu teď unavený apod.. Druhá věta mluví v minulém čase pouze o minulosti, žádná souvislost s přítomností v ní není. - I am waiting for too long so I am leaving. x I have been waiting for too long so I am leaving.
V tomto případě nemůžeme použít přítomný čas průběhový, ten mluví jen o tom, co se děje teď, nikoli do teď, a protože tato věta říká, že “čekám příliš dlouho (do teď)”, je potřeba použít předpřítomný čas průběhový. - You sound sleepy, have you been sleeping?
Zde z první části věty vyplývá nějaký důsledek, že “zníš rozespale”, otázka, jestli “právě teď spíš” (možnost a), logicky nedává smysl, podobně nedává smysl ani otázka, jestli “spáváš obecně” (možnost b), správně je tedy c).
