Tvoření a použití budoucího času v angličtině

Budoucí čas – co o něm (ne)víme

Budoucí čas je oproti minulým a přítomným časům v angličtině obestřen spoustou polopravd a mýtů, které nám brání se ho rychle naučit a později i používat v kontextu ostatních časů, kromě toho je často učen tak, že zvláštnosti jeho tvoření musí studenti vzít na vědomí, protože tak prostě jsou.

Jenomže to, co bereme na vědomí, často později pleteme, zapomínáme a nepoužíváme nebo přinejmenším nepoužíváme správně. Kdo už někdy s angličtinou přišel do styku, asi slyšel některé z těchto pouček.

1. Budoucí čas se tvoří pomocí WILL, které v češtině znamená něco jako “budu/budeš/bude…”.
   I will be sleeping. – Budu spát.
2. Často se zejména v britské angličtině tvoří pomocí slovesa SHALL.
   You shall not pass. – Neprojdeš.
3. Budoucí čas se dá take tvořit vazbou GOING TO
   I am going to answer this question. – Odpovím na tuto otázku.
4. Někdy se WILL používá místo prosby, nikoli jako budoucí čas.
   Will you help me, please? – Pomůžeš mi, prosím?

Pokud už se vám podobných vysvětlení někdy dostalo a máte pocit, že nedávají vždy smysl, čtěte dál a ukážeme si, jak je to doopravdy.

Všimněte si, jak se dodnes budoucí čas tvoří – za slovesem WILL musí být první (základní) tvar slovesa. To totiž odpovídá původnímu významu např.”Chci to udělat.” – I will do it..

Logika tohoto způsobu, jak obejít handicap chybějícího budoucího času, byla celkem jednoduchá – pokud něco chci nebo mám udělat, tak to udělám, takže sloveso WILL/SHALL tak trochu vlastně mluví o budoucnosti. Asi to není úplně nejhezčí řešení, ale když si uvědomíme, že druhá možnost byla nemít budoucí čas, lze nad tím asi přimhouřit oko:-)

Sloveso WILL nakonec zcela převážilo a SHALL se dnes používá častěji ve svém původním významu.

Shall I open the window? – Mám otevřít okno?
What shall I do? – Co mám dělat?

Ve významu budoucího času se SHALL používá jen velmi zastarale nebo pokud chceme, aby věta zastarale působila, to platí v americké i britské angličtině.

Sloveso WILL tedy je jediné sloveso, které dnes v angličtině tvoří budoucí čas a svůj původní význam zcela ztratilo, do češtiny se ve skutečnosti nijak nepřekládá, jediný jeho význam je, že říká, že věta, ve které se nachází, mluví o budoucnosti.

I will stay here. – Zůstanu tady.
Do you think it will rain? – Myslíš, že bude pršet?
He will accompany her. – Doprovodí ji.
We will be here all day. – Budeme tady celý den.

Všimněte si, že ve většině uvedených vět se WILL nepřekládá jako “budu/budeš/bude…”.

Použití budoucího času

Když tedy použijeme ve větě sloveso WILL, věta je v budoucím čase a jako s budoucím časem s ní tedy můžeme zacházet, tzn. používáme ho tehdy, když chceme mluvit o něčem, co se ještě nestalo, ale stane se v někdy v budoucnu.

I will visit you later. – Navštívím tě později.
Do you promise you will come to my birthday party? – Slibuješ, že přijdeš na moji oslavu narozenin?
It will never happen. – Nikdy se to nestane.
How long will you be staying here? – Jak dlouho tu budeš zůstávat?

Budoucí čas můžeme samozřejmě podobně jako v češtině použít, když někoho o něco žádáme, ale pořád je to budoucí čas.

Will you stay here, please? – Zůstaneš tady, prosím?
Will you, please, open the window? – Otevřeš, prosím, okno?

Pokud používáme ve větě WILL, mluvíme čistě o budoucnosti, nemluvíme o tom, jestli je to budoucnost plánovaná nebo neplánovaná, blízká nebo vzdálená, vnější či vnitřní motivace apod., ale o tom více v jiném článku.