Jak pochopit předminulý čas

Předminulý čas – co o něm (ne)víme

Když většina studentů slyší pojem předminulý čas (anglicky past perfect), obvykle se zatváří přinejmenším vyděšeně, protože je složitý a málo používaný a kromě literatury a gramatických testů pokročilosti se nikde nepoužívá. Ani jedno ale není tak úplně pravda, tento čas lze celkem jednoduše pochopit, naučit se ho používat a dokonce brzy zjistíme, že je celkem často používaný i v mluvené angličtině.

Pokud chcete tento často zatracovaný a ne úplně dobře chápaný čas pochopit jednou provždy, čtěte dál a zjistíte, že to opravdu není nic složitého.

Další mýty o předminulém čase

Kromě toho, že se jedná o pokročilý čas, který se používá jen ve formální a knižní angličtině, často narazíme i na další mýty, nejčastěji jsou to tyto:

1. Používá se, pokud chceme vyjádřit, že se něco stalo v minulosti dříve, než se stalo něco jiného.

Kdyby tohle byla pravda, museli bychom např. větu “Než jsem šel spát, vyčistil jsem si zuby.” přeložit jako “Before I went to bed, I had brushed my teeth.”. Připadala by pak otázka, co mám použít za čas, pokud jsem se před čištěním zubů ještě osprchoval. Znamená to že bych měl použít nějaký “předpředminulý čas”? Samozřejmě, že to tak není, nic takového naštěstí neexistuje. Celou větu bychom tedy řekli spíše takto: “Before I went to bed, I brushed my teeth.” a předminulý čas by se zde nepoužil.

2. Je specifický pro angličtinu a čeština ho nemá.
Tohle je do jisté míry pochopitelný mýtus, ale je to pořád mýtus. V prvé řadě není až tak specifický pro angličtinu, protože podobný čas má spousta dalších jazyků, například němčina, španělština, francouzština a další. Něco podobného ma do jisté míry i čeština, přestože ho používá mnohem méně.
Když ale řekneme česky větu “Když přišla, měl jsem to už snězené.”, je to velmi podobná konstrukce jako anglické “When she came, I had already eaten it.”.

3. Do češtiny se překládá klasickým minulým časem.
I tenhle mýtus je celkem pochopitelný, protože tím, že tento čas v češtině není tak populární často zní trochu podivně, často ho raději vynecháme a přeložíme minulostí. Rozhodně to ale není pravidlem. Navíc to, jak se něco překládá do naší mateřštiny, není úplně vždy dobrý návod, jak to pochopit v jiném jazyce. Tohle ví každý anglický rodilý mluvčí, který se pokoušel naučit například českých sedm pádů, těm totiž v jeho mateřštině neodpovídá vůbec nic:-)

Chci výklad s lektorem

Jak se doopravdy používá předminulý čas

V této části navazuji vysvětlení na vysvětlení předpřítomného času, kterému jsem se věnoval v jiném článku. Pokud ho ale někdo nečetl a nechce se mu teď překlikávat na předpřítomný čas, rychle si ho zopakujeme, oba tyto časy totiž patří do skupiny perfektů, tedy časů využívající strukturu HAVE + III. tvar slovesa.

Tato konstrukce se dá často do češtiny přeložit jako “mít něco hotovo”. Když tedy řeknu “I have washed my hands.”, mohu česky říct “Mám umyté ruce.”. Je to tedy něco, co se sice stalo v minulosti, ale já chci mluvit o důsledcích pro současnou chvíli. K tomuto tématu více v článku předpřítomný čas.
Pokud používáme tuto konstrukci, znamená to, že většinou chceme mluvit o příčině něčeho a záleží pak už jen na tom, kdy se odehrávají vyplývající důsledky.

I am fresh because I have slept very well. – Jsem odpočatý, protože jsem se dobře vyspal.
(Tady jsou důsledky dobrého vyspání v současnosti, používáme tedy předpřítomný čas.)
I was fresh because I had slept very well. – Byl jsem odpočatý, protože jsem se dobře vyspal.
(Tady byly důsledky dobrého vyspání v minulosti, používáme tedy předminulý čas.)

Podobně to funguje i jiných případech:

Why were you so late last night? – I had overslept. – Proč jsi včera přišel tak pozdě? Zaspal jsem.
Did he go to the cinema with you? – No, he said he had already seen the film. – Šel s vámi včera do kina? – Ne, říkal, že už ten film viděl.
I took a bus because somebody had stolen my car. – Jel jsem autobusem, protože někdo ukradl moje auto.

Kdy předminulý čas musíme použít?

Nabízí se tady otázka, jestli je v uvedených případech nezbytné používat předminulý čas. Obecně platí, že to jde i bez něj a není to chyba, jen se vytratí informace o tom, že se jedná o příčinu a důsledek. Díky tomu pak potřebujeme používat více slova, jako je například “because”. Většinou ted předminulý čas nepoužíváme kvůli tomu, že bychom museli, ale protože je to velmi praktický nástroj na vyjádření příčiny.

Existuje ale přece jen malé množství případů, kdy tento čas použít musíme. Tím jsou situace, kdy potřebujeme udržet informaci, že se něco stalo dříve a nemůžeme to nebo to nechceme vyjádřit jiným slovem. Pokud například řekneme větu:

I am sure (today) that he was here (yesterday). – Jsem si jistý (dnes), že tady byl (včera).

Mezi první a druhou větou je časový rozestup 24 hodin a pokud začneme v první větě minulým časem, potřebujeme onen časový rozestup udržet.

I was sure (yesterday) that he had been here (the day before yesterday). – Byl jsem si jistý (včera), že tady byl (předevčírem).

Podobně je to i v jiných případech:

He swore he hadn’t stolen it. – Přísahal, že to neukradl.
I didn’t know everybody had already left. – Nevěděl jsem, že všichni už odešli.
They said they had never seen it before. – Říkali, že to nikdy před tím neviděli.

Shrnutí

Předminulý čas se tvoří stejně jako všechny perfektní časy, tedy pomocí HAVE + III. tvaru slovesa.

Kdykoli ho použijeme (stejně jako u ostatních perfektů), dáváme tím najevo, že chceme mluvit o příčině a důsledku. A protože se jedná o předminulý čas (minulý perfekt), jeho důsledky jsou vždy v minulosti.

V drtivé většině případů je jeho použití dobrovolné, ale je celkem často používaný, protože díky němu se nemusíme trápí sáhodlouhými souvětími.

Jednoduše řečeno – je velmi praktické ho používat, ale většinou je to dobrovolné.

Chci výklad s lektorem

Ověřte si, že tomu rozumíte

V rychlém kvízu, který vám ukáže výsledek včetně vysvětlení.
Vyberte správné odpovědi z 5 otázek:

Detail testu: zobrazit vysvětlení

Vysvětlení správných odpovědí

I had never seen it until yesterday.
V tomto případě potřebujeme před sloveso SEEN (III. tvar) dát sloveso HAVE, které ale musí být ve II. tvaru, “jsem to nikdy neviděl do včerejška” (nikoli do teď).
A) I was sad because nobody had told me. B) I was sad because nobody told me.
Zde je použití předminulého času nepovinné, příčina a důsledek jsou patrné ze samotného slova BECAUSE. Správně jsou tedy obě možnosti.
He was sure he had heard it before.
V tomto případě opět potřebujeme před sloveso HEARD (III. tvar) dát sloveso HAVE, které ale musí být ve II. tvaru, protože mluvíme o něčem, co se stalo ještě dříve, “než jsme si byli jistí”. Bylo by možné použít I klasický minulý čas, ale ten mezi uvedenými možnostmi není.
She didn’t recognize him because they had not met before.
Zde potřebujeme buď minulý prostý čas nebo předminulý, protože důsledky vedou do minulosti – “ona ho nepoznala”. Minulý čas prostý mezi možnostmi ale není, správně je tedy c).
How long had you been aware of it before you decided to tell me?
Zde potřebujeme opět některý minulý čas, tzn. takový, kde první sloveso ve větě bude ve II. tvaru (to vylučuje možnost a)). Dále potřebujeme přehodit osobu a první tvar slovesa, protože se jedná o otázku – správně je tedy b).